Aby vzpomínky nevybledly jako číslo na mém předloktí: Skutečný příběh o holocaustu, přežití a jednom slibu, který přetrvá věky
»Damit die Erinnerung nicht verblasst wie die Nummer auf meinem Arm«
116927: číslo, které nosí Albrecht Weinberg i ve svých 98 letech dodnes na předloktí, s léty vybledlo. Jeho vzpomínky jsou však oproti tomu zcela zřetelné a jasné. Vzpomínky na mládí, vzestup nacistů, na přátele, kteří najednou přestali být přáteli, a na to, jak ztratil rodinu.
Také na Friedel, jeho sestru, s níž si slíbili, že na sebe budou jednou provždy dávat pozor.
Společně unikli holocaustu a emigrovali do USA. O desítky let později, když se Friedel už nedařilo dobře, se oba společně vrátili zpět do Německa. Albrecht ji tu provázel až do její smrti a při tom poznal její ošetřovatelku Gerdu. Teprve jí se otevřel a začal vyprávět svůj životní příběh. O své víře v dobro, navzdory všemu.
I o tom slibu, že přežije, aby vzpomínka žila dál.
Také na Friedel, jeho sestru, s níž si slíbili, že na sebe budou jednou provždy dávat pozor.
Společně unikli holocaustu a emigrovali do USA. O desítky let později, když se Friedel už nedařilo dobře, se oba společně vrátili zpět do Německa. Albrecht ji tu provázel až do její smrti a při tom poznal její ošetřovatelku Gerdu. Teprve jí se otevřel a začal vyprávět svůj životní příběh. O své víře v dobro, navzdory všemu.
I o tom slibu, že přežije, aby vzpomínka žila dál.
Komentáře
Přihlas se, abys mohl/a přidat komentář.
Zatím žádné komentáře. Buď první!