Babinský. Obraz doby a populárního loupežníka. S použitím soudních fasciklú z let 1828-1841
Babinský. Obraz doby a populárního loupežníka. S použitím soudních fasciklú z let 1828-1841. S podobiznou a podpisem Babinského
Autor si dal práci a prohledal veškeré dostupné archivy, v nichž se o Babinského řádění psalo. Jednalo se o soudní fascikly z let 1828 - 1841.
Novotný začíná zeširoka, cituje Gellnera, rozebírá Loupežníky od Schillera, připomíná písemnictví španělské, francouzské, anglické, kde líčeny byly činy hrdinských "loupežníků šlechetníků" a snaží se takto navodit romantický obraz tehdejší doby.
Ve dvacátých letech působil na Litoměřicku pověstný vůdce loupežníků Fichtelschenker, však tento Němec v Čechách zrozený skončil záhy a bídně. Však vyšlapal cestičku svému nástupci, Václavovi Babinskému.
Autor dále líčí Babinského dětství, rodinné poměry, kterak se dostal na dráhu zločinu, pravdivé historky o jeho životě a loupežnickém řádění až po jeho uvěznění a propuštění na svobodu.
Obžalovací spis Babinského má 38 archů a zahrnuje dvanáct nejzávažnějších trestních případů:
1. Vražda na Václavu Dominovi Skramouše.
2. Loupežná vražda manželů Stránských v Mankovicích.
3. Vyloupení berní pokladny v Dětenicích.
4. Loupež u Anny Krouské v Brodcích.
5. Domnělé loupeže v Brně apod.
6. Poškození vozu v Upeřinách.
7. Loupež u výměnkáře Heinea v Mikulášovicích.
8. Loupežná krádež (??) u převozníka Krejzy v Brozanech.
9. Loupež u důchodního Jana Paula v Lysé nad Labem.
10. Loupežná vražda na Janu Blumbergovi v Horní Kamenici.
11. Násilí při zatýkání v Kuřích Vodách.
12. Falšování cestovních průkazů.
Každý případ je posléze podrobně popsán a rozebrán. V některých kauzách jsou připisovány Babinskému činy, které jednoznačně nespáchal. Byl prostě dobře zavedená firma, která nechtěně zastřešovala většinu loupeží v kraji, kde působil. Po rozsudku byl Babinský převezen na Špilberk, později přestěhován do Kartouz. Po dvacetiletém žaláři byl propuštěn. Svá poslední léta dožil jako zahradník v ženské trestnici v Řepích, kde vedl příkladný a nábožný život.Často prý zavítal do hospody na Bílou horu, kde o sobě vypravoval značně přibarvené až vymyšlené historky.
Na počátku knihy autor píše: "Loupežníci u nás byli ovšem vždycky, jsou a budou, to je dobře známo, ale tenkrát v době Schillerově a ještě dlouho po něm byli to jen chuděrové." Docela "nadčasové" prohlášení.
V úvodu knihy autor děkuje (m.j.) i Janu Em. Šarapatkovi za "ochotné přehlédnutí rukopisu". Šarapatka je autorem knihy pohádek Království víl a skřítků, v 70. letech jsem bydlel kousek od Budějárny a starý pán Šarapatka byl náš soused. Tak jsem si na něj vzpomněl.
Novotný začíná zeširoka, cituje Gellnera, rozebírá Loupežníky od Schillera, připomíná písemnictví španělské, francouzské, anglické, kde líčeny byly činy hrdinských "loupežníků šlechetníků" a snaží se takto navodit romantický obraz tehdejší doby.
Ve dvacátých letech působil na Litoměřicku pověstný vůdce loupežníků Fichtelschenker, však tento Němec v Čechách zrozený skončil záhy a bídně. Však vyšlapal cestičku svému nástupci, Václavovi Babinskému.
Autor dále líčí Babinského dětství, rodinné poměry, kterak se dostal na dráhu zločinu, pravdivé historky o jeho životě a loupežnickém řádění až po jeho uvěznění a propuštění na svobodu.
Obžalovací spis Babinského má 38 archů a zahrnuje dvanáct nejzávažnějších trestních případů:
1. Vražda na Václavu Dominovi Skramouše.
2. Loupežná vražda manželů Stránských v Mankovicích.
3. Vyloupení berní pokladny v Dětenicích.
4. Loupež u Anny Krouské v Brodcích.
5. Domnělé loupeže v Brně apod.
6. Poškození vozu v Upeřinách.
7. Loupež u výměnkáře Heinea v Mikulášovicích.
8. Loupežná krádež (??) u převozníka Krejzy v Brozanech.
9. Loupež u důchodního Jana Paula v Lysé nad Labem.
10. Loupežná vražda na Janu Blumbergovi v Horní Kamenici.
11. Násilí při zatýkání v Kuřích Vodách.
12. Falšování cestovních průkazů.
Každý případ je posléze podrobně popsán a rozebrán. V některých kauzách jsou připisovány Babinskému činy, které jednoznačně nespáchal. Byl prostě dobře zavedená firma, která nechtěně zastřešovala většinu loupeží v kraji, kde působil. Po rozsudku byl Babinský převezen na Špilberk, později přestěhován do Kartouz. Po dvacetiletém žaláři byl propuštěn. Svá poslední léta dožil jako zahradník v ženské trestnici v Řepích, kde vedl příkladný a nábožný život.Často prý zavítal do hospody na Bílou horu, kde o sobě vypravoval značně přibarvené až vymyšlené historky.
Na počátku knihy autor píše: "Loupežníci u nás byli ovšem vždycky, jsou a budou, to je dobře známo, ale tenkrát v době Schillerově a ještě dlouho po něm byli to jen chuděrové." Docela "nadčasové" prohlášení.
V úvodu knihy autor děkuje (m.j.) i Janu Em. Šarapatkovi za "ochotné přehlédnutí rukopisu". Šarapatka je autorem knihy pohádek Království víl a skřítků, v 70. letech jsem bydlel kousek od Budějárny a starý pán Šarapatka byl náš soused. Tak jsem si na něj vzpomněl.
Komentáře
Přihlas se, abys mohl/a přidat komentář.
Zatím žádné komentáře. Buď první!