Bez viny a bez trestu

Soubor esejů Jeana Améryho (1912–1978) se vrací do období druhé světové války a let následujících a zachycuje autorovu klíčovou zkušenost – zážitky židovského vězně nacistických vyhlazovacích táborů. Co znamená být člověkem ducha v takovém zařízení, co znamená změnit se v trýzněné tělo, jakou váhu má ztráta domova, zda se lze zbavit resentimentů, které pronásledují vězně celý další život, a co vše v sobě zahrnuje zdánlivě jednoduchá formule – být židovskou obětí pronásledování.

Autorovy reflexe se na jedné straně blíží literatuře dokumentu a zdůrazněné autenticity. Zároveň ji však složkou úvahovou překračují, jsou něčím víc než historicky podmíněným výkladem určité historické zkušenosti. Odkrývají totiž rozměry této historické existence, které přesahují konkrétní dobu a události.