Děti tlačí traktor

Uplynulá dekáda jako sediment ze zápisků na hranici fikce a deníku. Náměty, postřehy, vidiny, zapsané sny, utkvělé myšlenky, neodbytné obavy, neurózy, láteření a povzdechy, silné momenty a záblesky čehosi jiného a vyprávění z cest vlakem. Ohledávání možnosti fragmentu. Ubíjející banalita, která člověka obklopuje, povýšená osobitým autorským viděním a stylizací.