Enklitika v češtině barokní doby

Enklitika představují fenomén, který se nachází
na rozhraní mezi zvukovou a gramatickou stavbou
jazyka a který je kvůli řadě univerzálních
jazykových mechanismů ovlivňujících jeho slovosled
oblíbeným objektem zájmu současné jazykovědy.

Práce je rozčleněna do kapitol, které jsou věnovány
jednotlivým typům tzv. stálých příklonek: starobylým
částicím ť (ti/tě) a li, formám auxiliáru préterita
a kondicionálu, krátkým zájmenným tvarům, které mají
dlouhou (přízvučnou) variantu, a adverbiu/spojce však.

Práce vychází z materiálové analýzy privátního korpusu
tištěných památek rozličných žánrů, jež byly vydány
v rozmezí let 1620 až 1775. Je koncipována tak, aby barokní
čeština, která se nachází přibližně uprostřed mezi češtinou
starou a moderní, umožnila nahlédnout trendy a změny,
jimž slovosled českých enklitik během historického vývoje
češtiny podlehl.
Autor publikace Pavel Kosek je odborným asistentem na Ústavu českého jazyka Filozofické
fakulty Masarykovy univerzity, kde vyučuje předměty
orientované na vývoj a dějiny češtiny. Ve své odborné
činnosti se dlouhodobě zabývá výzkumem barokní češtiny,
která — jsouc od počátků národního obrození paušálně
odmítána jako úpadková — byla českou historickou
jazykovědnou bohemistikou do nedávné minulosti vědecky
zanedbávána.
Jak napovídá titul knihy, monografie je zaměřena na analýzu jednoho z významných aspektů
českého slovosledu v jeho starších vývojových fázích.