Fenomén Krym: po stopách paměti antických mýtů i válečného násilí

Cílem publikace je ukázat historický a literární topos Krymu v interkulturních souvislostech. Tento poloostrov byl vždy tím, čemu se dnes říká „multikulturní“ prostor, a na jeho území se od antiky do konce 18. století vystřídaly různé etnické skupiny s různými konfesemi. Krym byl přitom neustále v hledáčku okolních mocností, s nimiž udržoval obchodní a vojenské spojenectví: nejprve to byla Římská říše, později Byzanc (Východořímská říše), nakonec osmanská říše; od 9. století se Krym dostal do zorného úhlu Kyjevské Rusi. Po rozpadu Zlaté hordy na konci 15. století, kdy Rus získala opět nezávislost a na Krymu vznikl Krymsko-tatarský chanát, dochází ke vzájemným válečným sporům mezi Moskevským státem a krymskými Tatary a k ruské prekolonizaci krymských území. Spory vyvrcholily ve prospěch Ruské říše, když se Kateřině Veliké v roce 1783 podařilo vyjednat s proruskými kruhy na Krymu „žádost o ruskou ochranu“.

Tak se stává Krym součástí Ruska (dnes je tento akt označován jako první anexe Krymu) a prochází spolu s ním všemi traumatickými momenty jeho dějin – občanskou válkou, stalinskými čistkami, které měly za následek násilnou deportaci krymsko-tatarského obyvatelstva a krymských Němců, druhou světovou válkou, kdy se Krym stal dějištěm německé genocidy Krymčaků, Židů a Romů, a po zpětném dobytí poloostrova Rudou armádou také dějištěm dalšího vysidlování neruského obyvatelstva.

Jak to bylo s Krymem mezi Evropou a Orientem? Kdo jsou krymští Tataři? Proč je Krym opředen tolika mýty? Byl Krym odjakživa slovanský, nebo je to jen propagandistický mýtus Ruska? Co předcházelo „druhé“ anexi Krymu v roce 2014 a jaké argumenty uvádělo Rusko ve snaze legitimizovat své mocenské nároky na Krym? A do jaké míry byla anexe Krymu přípravou na ruskou agresi proti Ukrajině?