Filosofie v českých zemích mezi středověkem a osvícenstvím

Syntéza Stanislava Sousedíka zachycuje vývoj filosofie v českých zemích od husitských válek do osvícenství. Předkládá její dějiny v souvislostech evropského myšlení i kulturních a politických dějin.

Kniha je rozdělena na dvě části: Dobu předbělohorskou a Dobu pobělohorskou.
První z nich začíná výkladem o pozdně středověké scholastice na převážně husitské universitě (tomismu, scotismu a lullismu). Pokračuje líčením české filosofie humanistické, která nabyla vzájemně odlišných podob za vlády Jiřího z Poděbrad, Jagellonců i Rudolfa II. Nevynechává ani počátky jezuitské scholastiky, židovské myšlenkové prostředí a politickou filosofii Jána Jessenia.
Druhá část se zabývá velkými barokními mysliteli působícími v českých zemích; jsou to Rodrigo de Arriaga, Valerián Magni, Marek Marci z Kronlandu, Caramuel z Lobkovic, Karel Grobendoncq a lullista Kašpar Knittel. Nalezneme zde i kapitoly o barokním scotismu a "skeptickém fideismu" opata Jeronýma Hirnhaima. Následuje oddíl věnovaný osvícenským myslitelům a jejich soustavám, zejména wolffianismu.