Hnědá kniha o požáru říšského sněmu a Hitlerově teroru

První hnědá kniha - publikace Komunistické strany Německa v exilu - vyšla v roce 1933 v Paříži s předmluvou britského labouristického politika Lorda Marleyho, nejprve pod názvem Livre brun sur l'incendie du Reichstag et la terreur hitlérienne Editions du Carrefour v Paříži. Nakladatelství řídil funkcionář německé Kominterny Willi Münzenberg, který nakladatelství koupil v březnu 1933. „Hnědá kniha“ byla představena na tiskové konferenci 1. srpna 1933. V pozadí byl proces požáru v Říšském sněmu naplánovaný na 21. září 1933.

Zaměstnanec nakladatelství knihu označil za kolektivní dílo antifašistů, společné úsilí bojovníků, kteří se chtěli dopracovat ke „svržení hitlerovského fašismu [...] a k socialistickému Německu“. Autoři si nepřáli být jmenováni. Šéfredaktorem byl Otto Katz a vydal ji s pomocí Williho Munzenberga. Spoluautory byla skupina komunistických spisovatelů a novinářů, jako Alfred Kantorowicz, Gustav Regler, Arthur Koestler, Max Schroeder a Bruno Frei.

Hnědá kniha odpověděla na konspirační teorii nacistů, kteří požár Říšského sněmu prezentovali jako signál ke komunistickému povstání, protikonspirační teorií, že za požárem stojí sami nacisté. Katz a Munzenberg tím způsobili zásadní změnu v diskurzu komunistického odporu proti nacionálnímu socialismu: nacistický režim již nebyl prezentován jako nástroj realizace třídních zájmů kapitálu, ale jako teroristické spiknutí morálně degenerovaných lidi.