Jak zahradník jablka

Třetí sbírka veršů jindřichohradecké básnířky obsahuje poezii, která udivuje intenzitou vnímání lidského bytí, přeneseného do osobitého výrazu.Jemná poetika Kateřiny Komorádové prochází celou útlou sbírkou, která leccos prozrazuje o povaze a duchovním světě autorky. Jsou to především verše o lásce, která je křehká a zranitelná, která se "vzpouzí, dokud neuzraje", aby ji poté, co nastal čas, vyvolený sadař "sklidil do dlaní jak zahradník jablka". Konkrétní vztah je zde líčen jako vzájemné a takřka bezvýhradné odevzdání, jako cosi až étericky posvátného, co má schopnost prorůst či vznést se až do nadpozemských sfér. Občas sice probleskne touto symbiózou i paprsek nedůvěry, tak je však nakonec zažehnána vírou v překonání všech zárodků nejistot, které by se pokoušely narušit pevný citový soulad a harmonii.