Sandra a vraždící maska

„Potom přišel, zmocnil se mě a táhl mě do věčnosti,“ řekl můj přítel Bill, zase se opřel a čekal na mou reakci.
Nadzvedl jsem obočí. Úsměv se mi příliš nepovedl, protože Billův obličej zůstal smrtelně bledý.
„Co se stalo potom? Zemřel jsi?“
„Copak bych potom seděl tady?“
„To sotva. Něco se však muselo stát,“ hádal jsem.
„To je pravda. Maska mě unesla...“
Nerozuměl jsem mu ani slovo, protože Sandra a vraždící maska mi dosud cestu nezkřížily...