Kniha o rodu a utrpení svatého knížete Václava

Rozsáhlé hagiografické dílo vzniklo na území přemyslovských Čech a bylo z větší části do staroslověnštiny přeloženo na přelomu 10. a 11. století z proslulé latinské (pravděpodobně kanonizační) václavské legendy mantovského biskupa Gumpolda, sepsané z podnětu císaře Oty II. kolem roku 980. (https://cs.wikipedia.org/wiki/Druhá_staroslověnská_legenda_o_svatém_Václavu)

Podle starých rukopisů ze staroslověnštiny přeložil a kritickým doprovodem opatřil Josef Vašica.