Krásné hlasy
Próza Jitky Černíkové “Krásné hlasy” není román, ačkoliv by to tak podle rozsahu na první pohled mohlo vypadat. Dílo, na němž autorka pracovala dvě desetiletí, je svébytná rodově – rodinná kronika, místy mající charakter lyrizované prózy (či básně v próze), udržovaná však souběžně při zemi trpce ironickými glosujícími větami.
Časově začíná před sto lety, tedy tam, kde míváme v rodinných fotoalbech své úvodní snímky, a je o lidech, kteří své větší nebo menší životní bitvy vždy bezpečně prohráli, ale bez nichž, dokud zde takoví budou, lidský svět nebude nikdy úplně poražen.
Časově začíná před sto lety, tedy tam, kde míváme v rodinných fotoalbech své úvodní snímky, a je o lidech, kteří své větší nebo menší životní bitvy vždy bezpečně prohráli, ale bez nichž, dokud zde takoví budou, lidský svět nebude nikdy úplně poražen.
Komentáře
Přihlas se, abys mohl/a přidat komentář.
Zatím žádné komentáře. Buď první!