Pratjabhidžna Hridajam - Znovuodhalení Skutečnosti

Pratjabhidžna Hridajam je jedním ze základních děl nedvojné filozofie Kašmírského Šivaismu. Patří do skupiny literatury této filozofie, která se nazývá Pratjabhidžna Šastra. Dílo je stručným shrnutím Pratjabhidžna Šastry; autorem je Kshémaraja, vynikající žák Abhinavagupty.

Kašmírský Šivaismus vznikl v 9. Století n.l. Za jeho zakladatele se považuje mudrc Vasugupta; jeho dílo Šivovské sutry (= aforismy) je základním dílem této školy. Vypráví se, že je sám Pán Šiva vytesal do skály v Himalájích.

Kshémaraja žil asi v 10. století n.l.; z té doby tudíž pochází Pratjabhidžna Hridajam.

Význačným současným představitelem filozofie Kašmírského Šivaismu je Swami Muktananda (žák Bhagavana Nitjánandy), který zemřel v roce 1982. Jeho směr se nazývá siddha jóga.
(Pozn.: dalšími význačnějšími představiteli Kašmírského Šivaismu ze současnosti jsou: Swami Lakshmanjoo, Swami Shankarananda, Swami Chetanananda, Acharya Kedar).

Kašmírský Šivaismus je až do dnešních dnů živým a praktickým druhem nedvojné jógy s větším důrazem na tvůrčí moc nejvyšší Skutečnosti než je např. v Šankarově Védantu obvyklé.

Komentář k dílu je zpracován překladatelem.