Přeháňky. Malé prózy: 1967-2025, črty špačkem a krátké příběhy

Když jsem se na konci léta v roce 1969 vracel z Francie do Čech, tušil jsem, že se vracím do nejistot. Ale také jsem už věděl, že psát mohu jen česky a já psát chtěl. Psát, nic jiného mně tenkrát nezbývalo, naděje na vydání nebyla žádná. Až samizdat mně hodil záchranné lano a psaní dostalo hlubší smysl. Ani dnes, kdy literatuře zdánlivě nestojí nic v cestě, kdy literatura vstoupila na volný knižní trh, se nepovažuji za „profesionálního“ autora. Píši, abych obhájil svou existenci, nic víc, předal zprávu, abych podal ruku čtenáři… Pěstuji přechodné žánry – užitou lyriku, eseje, píši cestopisy, monografie, literární a výtvarné glosy a tvořím také drobnou prózu. Hledám souvislosti, rovnováhu mezi poznáním a osobní zkušeností…