Tisíc let stavitelského umění v českých zemích
Historik a publicista profesor Čeněk Chyský, jeden z nejzasvěcenějších znalců architektonických památek Čech, zejména Prahy, vede nás ve své studii dějinami stavitelského umění v našich zemích. Jasným o zřetelným slohem, kterému jeho jednoduchost neubírá nic z myšlenkové a faktické závažnosti, poučuje nás o nejedné skutečnosti, která nám dosud unikala.
Tak uslyšíme, že stavitelské umění v Čechách, fřebaže není původní a vkořenilo se zde teprve vlivem Francie a Itálie, dobralo se ve vrcholné gotice, vrcholném baroku a posléze v 19. století v české moderně vlastního, svébytného a nezávislého projevu, který uvedl ve skutečnost sen o světovosti českého umění. Snad nejvýraznějším kladem a zásluhou Chyského studie je zdůvodnění a rozbor oněch myšlenkových proudů a světových názorů, které přispěly k vytvoření jednotlivých slohů, jako výslednicím duchovního profilu tehdejšího člověka. Přes románský filosofický dualism
a jeho askesi vede nás Chyský k racionalistickému a svým způsobem revolučnímu momentu gotickému, odtud k pozemšťanské, poživačné renesanci a k baroku, jež ideálním způsobem sladilo gotickou mystickou odevzdanost s pozemskou smyslovostí a vášní v nový, bohatý a neklidný umělecký výboj. Od dob baroka spěje vývoj rychlejším tempem přes rokoko, empire a romantiku až k období historických slohů, které byly namnoze jen trapným a bezduchým pokusem předvádět klasické slohy v honosnější podobě v přítomnosti. Omyly novo a pseudogotiky, purismu a s výjimkou renesancismu namnoze i secese však vyústily do posledního období moderní, zkušené a již po svém koncipující české architektury, do období Josefa Zítko a Jana Kotěry, vyznavačů umění, vyhovujícího potřebám a účelnosti moderního života. Řada jmen, representujících mladou a nejmladší generaci architektů doplňuje tuto studiI.
Kniha, řadíci se po právu k nejzávažnějším, jež byly v tomto oboru napsány, kniha nabitá fakty je zároveň moderní, věcně i stylisticky dokonalou učebnicí, poučující o uměleckém úsilí tisicileté epochy světové a české historie.
Tak uslyšíme, že stavitelské umění v Čechách, fřebaže není původní a vkořenilo se zde teprve vlivem Francie a Itálie, dobralo se ve vrcholné gotice, vrcholném baroku a posléze v 19. století v české moderně vlastního, svébytného a nezávislého projevu, který uvedl ve skutečnost sen o světovosti českého umění. Snad nejvýraznějším kladem a zásluhou Chyského studie je zdůvodnění a rozbor oněch myšlenkových proudů a světových názorů, které přispěly k vytvoření jednotlivých slohů, jako výslednicím duchovního profilu tehdejšího člověka. Přes románský filosofický dualism
a jeho askesi vede nás Chyský k racionalistickému a svým způsobem revolučnímu momentu gotickému, odtud k pozemšťanské, poživačné renesanci a k baroku, jež ideálním způsobem sladilo gotickou mystickou odevzdanost s pozemskou smyslovostí a vášní v nový, bohatý a neklidný umělecký výboj. Od dob baroka spěje vývoj rychlejším tempem přes rokoko, empire a romantiku až k období historických slohů, které byly namnoze jen trapným a bezduchým pokusem předvádět klasické slohy v honosnější podobě v přítomnosti. Omyly novo a pseudogotiky, purismu a s výjimkou renesancismu namnoze i secese však vyústily do posledního období moderní, zkušené a již po svém koncipující české architektury, do období Josefa Zítko a Jana Kotěry, vyznavačů umění, vyhovujícího potřebám a účelnosti moderního života. Řada jmen, representujících mladou a nejmladší generaci architektů doplňuje tuto studiI.
Kniha, řadíci se po právu k nejzávažnějším, jež byly v tomto oboru napsány, kniha nabitá fakty je zároveň moderní, věcně i stylisticky dokonalou učebnicí, poučující o uměleckém úsilí tisicileté epochy světové a české historie.
Komentáře
Přihlas se, abys mohl/a přidat komentář.
Zatím žádné komentáře. Buď první!