Tři hry
Mezi divadelníky se v posledních měsících hodně mluví o Petru Kolečkovi (1984), který se stal dramaturgem malostranského A studia Rubín a jemuž na sklonku roku 2008 vyšla v nakladatelství Prostor knížka Tři hry, zahrnující opusy Bohové hokej nehrají, Soumrak bodů a Britney Goes to Heaven.
Chronologie vzniku textů je tu obrácená, kvalita však jde nahoru. Znamená to, že nejvíce umu zatím nedávný absolvent dramaturgie na pražské DAMU projevil v počátcích své tvorby? Ano i ne. Jeho texty vznikají v poměrně nahuštěném čase (šest jevištně realizovaných se dá plus minus datovat roky 2006 až 2008, a není jisté, zda se geneze jednotlivých „kousků“ třeba nepřekrývala). Tři texty, zahrnuté v knižním svazku, se dočkaly následujících realizací: Bohové hokej nehrají v Činoherním studiu Ústí nad Labem, Soumrak bodů ještě jako studentská produkce na scéně DAMU Disk a Britney Goes to Heaven v ostravském Divadle Petra Bezruče (inscenace Dana Špinara byla nejlepší i z čistě divadelního hlediska).
Kolečkovy hry jsou plny překvapivých fabulačních zvratů, nevyhýbají se agresivně vulgárnímu slovníku, střídají se v nich adolescentní schválnosti s přesným vystižením nelítostného ducha doby, jeho imaginace působí překvapivě a neodvozeně. Bohové hokej nehrají kombinuje prazvláštní svět chudiny respektive bezdomovců s přihlouplým pozlátkem šoubyznysu: povadlou inspiraci písničkáře osvěží jako jeho nový textař hokejista, romská dívka-vizionářka končí s „nejstarším řemeslem“ a oddá se sexuálně nově vzniklé tvůrčí dvojici, v nichž vidí hrdiny-spasitele, ti svoje náhle zvýšené honoráře investují do výstavby lihovaru, aby bylo v chudém kraji lépe, atd.
Soumrak bodů je lamentem „v řeči vázané“ nad korupčním podložím vrcholové kopané (Kolečko je vášnivým fotbalovým fanouškem) a v příběhu, svým patosem připomínajícím antická témata, je talentovaný fotbalista „obětován“ a zabit. Britney Goes to Heaven představuje záhrobní tragikomedii, v níž anděl Gabriel v jakési posmrtné přípravně má jednoho z pětičlenné skupiny nebožtíků vyřadit, a nepřipustit tak do nebe. Skupinu tvoří popová zpěvačka (dosud žijící) Britney Spears, mafián Bruno (na jeho rukou spočívá hodně krve), „oražený“ mladík Martin, matka Marie a dělník Kolben, který svou utajovanou sexuální orientaci realizuje až po smrti (!) a v „přednebeském“ prostoru Martina znásilní. Gabriel se zamiluje do popové hvězdy.
(Britney: Ale, vy a sám od sebe, to je překvapení!
Gabriel: Promiňte.
Britney: Ne ne, počkejte. Obleču se, jestli chcete. I když, myslela jsem, že stejně vidíte tak nějak skrz.
Gabriel: Dá se to tak říct.
Britney: Mám se teda oblíct? Nebo snad svléknout?
Gabriel: Já nevím. Jak chcete.
Britney: Abych pravdu řekla, chce se mi spíš svlíct.
Gabriel: Oblečte se.
Britney: Tak dobře.
Gabriel: Počkejte. Svlékněte se.
Britney: Určitě? A nebudete z toho mít průser?
Gabriel: Budu.
Britney. Chtěla bych zpívat před ním.
Gabriel: Cože?
Britney: No, už jsem zpívala před basketbalistama, politikama, uklízečkama, ale před někým takovým nikdy. Potřebuji motivaci do práce, chápeš? Umělec musí jít pořád dál. Udělala bych třeba i nový písničky.
Gabriel: Je spíš rocker.
Britney: To přece nevadí. Moje hudba se nakonec líbí každému… Chce to jen dobrý promo. Zazpívám mu to pětkrát za sebou a zaryje se to.
Gabriel: Britney, tohle není show na MTV. Nemáme tanečníky, manažerky uší, černý básníky, co jsou fixovaný na svoje matky v paneláku a Bůh není čtrnáctka, co si kupuje hologramový samolepky s tvojí fotkou.
Britney: Mně je to jedno, zařiď to.)
Kolečko byl v roce 2008 na stáži v londýnském Royal Court Theatre, jeho Britney byla přeložena do angličtiny a polštiny a formou scénického čtení prezentována v New Yorku a Krakově. K dalším autorovým opusům patří hry Láska vole (o uměleckém i mezilidském střetávání unyle popové a drsně rockové kapely), realizovaná také v Disku, taškařice Zlatý prsten Jana Třísky (poněkud se utápějící v „kulturních“ narážkách pro zasvěcené, a tedy bez širší míry sdělnosti) a nejnověji Soprán ze Slapské přehrady (vydařená féerie o ekologii a umění s hluchou zpěvačkou a mluvící krávou). Obě posledně jmenované hry byly realizovány v A studiu Rubín.
Chronologie vzniku textů je tu obrácená, kvalita však jde nahoru. Znamená to, že nejvíce umu zatím nedávný absolvent dramaturgie na pražské DAMU projevil v počátcích své tvorby? Ano i ne. Jeho texty vznikají v poměrně nahuštěném čase (šest jevištně realizovaných se dá plus minus datovat roky 2006 až 2008, a není jisté, zda se geneze jednotlivých „kousků“ třeba nepřekrývala). Tři texty, zahrnuté v knižním svazku, se dočkaly následujících realizací: Bohové hokej nehrají v Činoherním studiu Ústí nad Labem, Soumrak bodů ještě jako studentská produkce na scéně DAMU Disk a Britney Goes to Heaven v ostravském Divadle Petra Bezruče (inscenace Dana Špinara byla nejlepší i z čistě divadelního hlediska).
Kolečkovy hry jsou plny překvapivých fabulačních zvratů, nevyhýbají se agresivně vulgárnímu slovníku, střídají se v nich adolescentní schválnosti s přesným vystižením nelítostného ducha doby, jeho imaginace působí překvapivě a neodvozeně. Bohové hokej nehrají kombinuje prazvláštní svět chudiny respektive bezdomovců s přihlouplým pozlátkem šoubyznysu: povadlou inspiraci písničkáře osvěží jako jeho nový textař hokejista, romská dívka-vizionářka končí s „nejstarším řemeslem“ a oddá se sexuálně nově vzniklé tvůrčí dvojici, v nichž vidí hrdiny-spasitele, ti svoje náhle zvýšené honoráře investují do výstavby lihovaru, aby bylo v chudém kraji lépe, atd.
Soumrak bodů je lamentem „v řeči vázané“ nad korupčním podložím vrcholové kopané (Kolečko je vášnivým fotbalovým fanouškem) a v příběhu, svým patosem připomínajícím antická témata, je talentovaný fotbalista „obětován“ a zabit. Britney Goes to Heaven představuje záhrobní tragikomedii, v níž anděl Gabriel v jakési posmrtné přípravně má jednoho z pětičlenné skupiny nebožtíků vyřadit, a nepřipustit tak do nebe. Skupinu tvoří popová zpěvačka (dosud žijící) Britney Spears, mafián Bruno (na jeho rukou spočívá hodně krve), „oražený“ mladík Martin, matka Marie a dělník Kolben, který svou utajovanou sexuální orientaci realizuje až po smrti (!) a v „přednebeském“ prostoru Martina znásilní. Gabriel se zamiluje do popové hvězdy.
(Britney: Ale, vy a sám od sebe, to je překvapení!
Gabriel: Promiňte.
Britney: Ne ne, počkejte. Obleču se, jestli chcete. I když, myslela jsem, že stejně vidíte tak nějak skrz.
Gabriel: Dá se to tak říct.
Britney: Mám se teda oblíct? Nebo snad svléknout?
Gabriel: Já nevím. Jak chcete.
Britney: Abych pravdu řekla, chce se mi spíš svlíct.
Gabriel: Oblečte se.
Britney: Tak dobře.
Gabriel: Počkejte. Svlékněte se.
Britney: Určitě? A nebudete z toho mít průser?
Gabriel: Budu.
Britney. Chtěla bych zpívat před ním.
Gabriel: Cože?
Britney: No, už jsem zpívala před basketbalistama, politikama, uklízečkama, ale před někým takovým nikdy. Potřebuji motivaci do práce, chápeš? Umělec musí jít pořád dál. Udělala bych třeba i nový písničky.
Gabriel: Je spíš rocker.
Britney: To přece nevadí. Moje hudba se nakonec líbí každému… Chce to jen dobrý promo. Zazpívám mu to pětkrát za sebou a zaryje se to.
Gabriel: Britney, tohle není show na MTV. Nemáme tanečníky, manažerky uší, černý básníky, co jsou fixovaný na svoje matky v paneláku a Bůh není čtrnáctka, co si kupuje hologramový samolepky s tvojí fotkou.
Britney: Mně je to jedno, zařiď to.)
Kolečko byl v roce 2008 na stáži v londýnském Royal Court Theatre, jeho Britney byla přeložena do angličtiny a polštiny a formou scénického čtení prezentována v New Yorku a Krakově. K dalším autorovým opusům patří hry Láska vole (o uměleckém i mezilidském střetávání unyle popové a drsně rockové kapely), realizovaná také v Disku, taškařice Zlatý prsten Jana Třísky (poněkud se utápějící v „kulturních“ narážkách pro zasvěcené, a tedy bez širší míry sdělnosti) a nejnověji Soprán ze Slapské přehrady (vydařená féerie o ekologii a umění s hluchou zpěvačkou a mluvící krávou). Obě posledně jmenované hry byly realizovány v A studiu Rubín.
Komentáře
Přihlas se, abys mohl/a přidat komentář.
Zatím žádné komentáře. Buď první!