Výbor z díla

„Šolcova poesie má všechny znaky pokrokové české poesie XIX. století: je prodchnuta vroucím vlastenectvím a slovanským cítěním, bije se za ideály svobody a rovnosti a cíti se sociálně utlačenou a ponižovanou chudinou.“ (z předmluvy) – Všechny tyto typické stránky Šolcova díla vystihuje také tento výbor, ve kterém jsou básně rozděleny podle thematické příbuznosti do sedmi oddílů: po vyznání básníkově v 1. oddíle („Z běd lidu strunu spletl jsem...“), následuje oddíl poesie lyrické, dále básněs s náměty cizími (Cikánský tanec, Hajduk, Uskoci, Hajduk Marko, Renegát), v oddíle 4. vyjadřují básně „Polskému národu“ a „Slávy děti“ Šotcovo cítění slovanské, plamenné básně vlastenecke, obrazy sehské poroby a básně historické, oslavující husitství a protestující proti šlechtické zvůli, jsou soustředěny v oddílech 5. a 6. a výbor vrcholí baladami o trpkém osudu proletářů, hynoucích hladem a zimou, revolučními basněmi, ve kterýchukázal chudině jediné vychodisko z bídy ve vzpouře proti utlačovatelům, nesmrtelnými verši, jimiž oslavil „mozolné ruce“ pracujících.