Zdenka Rusová: Mezi tajemným a zjevným
Pes, který se stěží udrží, balancuje na laně. Ještě že má tolik nohou k udržení vratké rovnováhy.
K postavě akrobata či provazochodce se váže symbolická představa pohybu na pomyslné
křehké hranici mezi světem banálním a světem umění. Zázračná krása a ubohá
existence. Kouzlo na straně jedné a blechy na druhé, jak říká Zdenka Rusová. Je to také
demonstrace svobody jedince vůči všem formám „gravitace“, které nás táhnou k zemi. Výpon
(stoj na špičkách) tak můžeme chápat jako snahu odtrhnout se od země a letět.
Zdenka Rusová je grafička, kreslířka, pedagožka, první žena – profesorka grafiky
v Norsku a první žena – rektorka vysoké umělecké školy ve Skandinávii. Její doménou
je kresba tuší a perem, v grafice suchá jehla a lept, ale vyzkoušela i jiné techniky tisku
a malbu. V Norsku vyvolala velkou diskusi o možnostech výuky, která vedla k reformě
zdejšího uměleckého školství.
Narodila se v Praze 21. července 1939. V mnoha rozhovorech říká, že přišla na svět
s Hitlerem a vyrůstala se Stalinem. Absolvovala UMPRUM v ateliéru knižní grafiky
Antonína Strnadela. Její první výstavu v Galerii mladých v roce 1966 viděl norský kritik
a později ředitel Henie Onstad Kunstsentra v Høvikoddenu Ole Henrik Moe a doporučil
autorku k získání prvního grantu na pobyt v Norsku. Severská země s dalekým
horizontem moře a drsnou krajinou Zdenku Rusovou okouzlila, a v roce 1970 se sem
vrátila natrvalo. V mezidobí pokračovala ve studiu na akademii ve Stuttgartu.
V Čechách v polovině 60. let malovala obrazy ambivalentních ženských hlav
s tajemným úsměvem a pracovala na grafikách s motivem cirkusu. V roce 1967
vznikla velká grafická série ženských hlav v profilu, zlomených, rozšněrovaných. Po té
kreslila hlavy bez vlasů, spíš hroudy vyrůstající z ramenou.
Norská etapa je abstrahovaná, k monochromatické černé se v grafice přidala červená.
Hlavními figurami jsou dva odlišné principy, muž a žena, svoboda a závislost, růst
a hnití. Tu a tam směřují k sobě, jindy od sebe. Pronikají se navzájem do jediného
tvaru, nebo existují na bílé ploše bez kontaktu. Děj prolínání a klíčení se odehrává
v dolní části formátu, horní je prázdná, připravená přijmout to, co vyklíčí. Okolo roku
2000 se kresby nekonkrétních klidných či expresivních krajin prolnuly s redukovanými
ženskými profily. Zdenka Rusová žije v Oslu.
Výstava a katalog přiblíží práci Zdenky Rusové ze všech tří období, která ji utvářela.
Z let 1963 – 1966, kdy pracovala v Praze, a také z následujících tří velmi důležitých
roků, kdy poprvé odjela do Norska a studovala ve Stuttgartu 1967 – 1969.
A v neposlední řadě si můžeme udělat představu, jak asi vypadala její práce v období
1970 – 2000, kdy žije už trvale v Norsku
texty: Karin Helandsjø, Martina Vítková
fotografie: Oto Palán, Jimmy Linus, Moravská galerie v Brně, archiv autorky
grafický design: Hedvika Marešová
K postavě akrobata či provazochodce se váže symbolická představa pohybu na pomyslné
křehké hranici mezi světem banálním a světem umění. Zázračná krása a ubohá
existence. Kouzlo na straně jedné a blechy na druhé, jak říká Zdenka Rusová. Je to také
demonstrace svobody jedince vůči všem formám „gravitace“, které nás táhnou k zemi. Výpon
(stoj na špičkách) tak můžeme chápat jako snahu odtrhnout se od země a letět.
Zdenka Rusová je grafička, kreslířka, pedagožka, první žena – profesorka grafiky
v Norsku a první žena – rektorka vysoké umělecké školy ve Skandinávii. Její doménou
je kresba tuší a perem, v grafice suchá jehla a lept, ale vyzkoušela i jiné techniky tisku
a malbu. V Norsku vyvolala velkou diskusi o možnostech výuky, která vedla k reformě
zdejšího uměleckého školství.
Narodila se v Praze 21. července 1939. V mnoha rozhovorech říká, že přišla na svět
s Hitlerem a vyrůstala se Stalinem. Absolvovala UMPRUM v ateliéru knižní grafiky
Antonína Strnadela. Její první výstavu v Galerii mladých v roce 1966 viděl norský kritik
a později ředitel Henie Onstad Kunstsentra v Høvikoddenu Ole Henrik Moe a doporučil
autorku k získání prvního grantu na pobyt v Norsku. Severská země s dalekým
horizontem moře a drsnou krajinou Zdenku Rusovou okouzlila, a v roce 1970 se sem
vrátila natrvalo. V mezidobí pokračovala ve studiu na akademii ve Stuttgartu.
V Čechách v polovině 60. let malovala obrazy ambivalentních ženských hlav
s tajemným úsměvem a pracovala na grafikách s motivem cirkusu. V roce 1967
vznikla velká grafická série ženských hlav v profilu, zlomených, rozšněrovaných. Po té
kreslila hlavy bez vlasů, spíš hroudy vyrůstající z ramenou.
Norská etapa je abstrahovaná, k monochromatické černé se v grafice přidala červená.
Hlavními figurami jsou dva odlišné principy, muž a žena, svoboda a závislost, růst
a hnití. Tu a tam směřují k sobě, jindy od sebe. Pronikají se navzájem do jediného
tvaru, nebo existují na bílé ploše bez kontaktu. Děj prolínání a klíčení se odehrává
v dolní části formátu, horní je prázdná, připravená přijmout to, co vyklíčí. Okolo roku
2000 se kresby nekonkrétních klidných či expresivních krajin prolnuly s redukovanými
ženskými profily. Zdenka Rusová žije v Oslu.
Výstava a katalog přiblíží práci Zdenky Rusové ze všech tří období, která ji utvářela.
Z let 1963 – 1966, kdy pracovala v Praze, a také z následujících tří velmi důležitých
roků, kdy poprvé odjela do Norska a studovala ve Stuttgartu 1967 – 1969.
A v neposlední řadě si můžeme udělat představu, jak asi vypadala její práce v období
1970 – 2000, kdy žije už trvale v Norsku
texty: Karin Helandsjø, Martina Vítková
fotografie: Oto Palán, Jimmy Linus, Moravská galerie v Brně, archiv autorky
grafický design: Hedvika Marešová
Komentáře
Přihlas se, abys mohl/a přidat komentář.
Zatím žádné komentáře. Buď první!